top of page
Vyhledat

O nás ve více znacích

Pár vět o tom, co si v ordinacích většinou neřekneme.


Ač se dvě hodiny (s některými i více), strávených chvil během roku zdají být dlouhé, 95% obsahu konverzace se točí kolem naší práce, vašich zubů a péče o ně. Místo pro cokoli méně soukromého či profesního z jiného koutku, než z úst pacienta, zkrátka není.

Tak třeba někoho článek potěší.

Ahoj, hezký den! Mě už téměř všichni nějakou dobu znáte. Viděli jsme se v ordinaci, čekárně, na chodbě. Možná jste si přečetli i něco na zubatém blogu. Vídáme se v krámu, v posilovně nebo kdekoli v našem malém městě. Zkrátka jsem ta malinko známější polovina čistých zubů, zatím. Ale to jen proto, že Lucka není zdejší a svou úlohu dentální hygienistky vykonávala mimo náš kraj. Vím, že čekáte na řádky o Lucce, zkusím to zkrátit a předám štafetu dál.

Možná všechny hned na úvod zklamu, ale nejsem rodilá tachovanka. Narodila jsem se a svých krásných prvních 11 let prožila v Klatovech, které si stále nesu v srdci. Tachov je mou součástí již více jak půl mého života a jak to tak vypadá, tak na dlouhý čas i zůstane. Proč právě Tachov a ne Klatovy? Událo se spousty věcí, které mně i mé rodině převrátily život naruby a zkrátka jsem se ocitla o kousek severněji - jak se to píše, se la vie? :-)


Vystudovala jsem obor dentální hygieny stejně jako Lucka, v ten samý rok, ten samý ročník na té samé škole. Přijde mi až teď docela komické, když nad tím vším přemýšlím, že nám osud čištění zubů oběma přistál v našich plánech absolutně neplánovaně. Obě jsme rok předtím totiž nastoupily na lékařskou fakultu, dokonce tu samou lékařskou fakultu, jen já všeobecný obor, Lucka zubní lékařství. Ani jedna jsme ročník nedokončily, ubraly na plynu a ocitly se na VOŠ pro dentální hygienistky v Praze, Sekaninově ulici.


Po škole jsme šla každá jiným směrem.

Já vyrostla na malém městě a Praha pro mě byla moc rychlá, moc neosobní, bez přírody. Všechno daleko, všude krtkem, hučela, křičela, cinkala, troubila. Nějakou dobu po škole jsem pracovala na vinohradské klinice, dojížděla na kliniku do Mělníka, začínala jsem pracovat ve Stříbře, kam jsem dojížděla ještě dalších krásných 5 let. Velké město a velké kliniky zkrátka nebyly pro mě a já utíkala myšlenkami stále na západ. Rok po škole vše vyšlo, domluvili jsme se s poliklinikou, že prostory pro DH a zubního lékaře nám budou poskytnuty a v roce 2016 jsem začala pracovat v dentálně nepolíbeném Tachově a částečně i Stříbře.

Začátky nikdy nejsou jednoduché, to víme všichni, každý jsme jednou začínal, s čímkoli. Najít pacienty, kteří budou chtít pečovat o zuby jinak, kteří mi budou věřit a kteří se na začátku, ač DH byla v roce 2016 v Tachově opravdu v plenkách, nebudou bát, bylo těžké. Dlužím velké díky za plnou podporu mým zubatým zubním lékařům ze zubatyblog.cz, protože bez nich a jejich doporučování a dentální osvětě, bych nevybudovala základnu pacientů. Neměla bych kalendář na více jak dva měsíce plný a nepřemýšlela bych v poslední době, jak dentální hygienu ještě posunout. Posunout tak, abych měla na svou práci čas, klid, aby pacienti odcházeli s úsměvem, nebyli zničení bolestí, aby se chtěli vracet a posílat své známé. Aby za ty peníze, které nám přinesou, dostali co nejvíce. Zkrátka bych si strašně přála aby i v malém Tachově na západě Čech, kde v Praze očekávají divokou přírodu a hon na mamuta, bylo místo, které se umí postavit čelem všem těm ordinacím a jménům, která jsou ve světě DH slyšet a vidět. Chci to pro nás a chci to pro vás.


Jsem tvrdohlavá, někdy umanutá, společensky extrovert - rozhodně ano. Upovídaná, ano, v práci rozhodně ano. Miluji přírodu, hory, sport - hodně sportu, zvířata a soulad, harmonii všeho možného. Nesnáším chaos, nedisciplinovanost a neochotu. Učím se tolerovat nedochvilnost, jak mou, tak mého okolí - ale patnáct minut už je pro mě opravdu přes čáru :-).

Jsem absolutní puntičkář, co si nenapíšu to nemám a občas se mi musí něco připomenout, ráda a rychle některé věci zapomínám.

Zuby se staly postupem času mou vášní a já doufám, že nám ten vážný vztah vydrží.


Iva

 

Štafetu předáme dále neznáme tváři.

Víte, zatím si tu zvykám, radši koukám do chodníku, maskuju se pod rouškou a funím do toho krpálu co šplhám směrem nahoru, abych koupila rohlíky k snídani:-). Zatím se tu vyskytuji pomálu a pendluji mezi Prahou (respektive venkovskou části Prahy na opačné straně, ne té blízké k tomuhle kraji) a Tachovem, takže poslední měsíc skoro každý víkend trávím 2 hodiny sem k vám a 2 hodiny zase zpátky (uf, ještě že už otevřeli ten sjezd z dálnice, srnky v noci jsou děs a ty zakroucený zatáčky ještě větší).

Můj dosavadní život byl pendlování plný, jsem původně z východních čech, tam jsem se narodila a prvních 13 let tam i žila. Pak jsme se s rodinou přestěhovali ku Praze, kvůli tátově práci. No a vidíte to, o dalších 16 let později opět táhnu kárku dál, zase trochu jižněji a západněji:-D (jsme zvědavá, kam to bude za 20 let - třeba konečně klapne ten rovník:-D). Čímž jsem chtěla naznačit, že člověk leckdy obětuje hodně pro to, aby byl šťastný. Když se naskytla tato příležitost, říkala jsem si, že to možná není od věci, obětovat to málo co mám a zkusit jít dál. Není co ztratit, spíš naopak - získat. A jak už jsme zmínily na úvodní stránce, ve dvou se to vždycky líp táhne. Obzvlášť když máte organizovaného kámoše Ivu!


Upřímně, jsme jako černá a bílá. Možná to je důvod proč jsme spolu schopné spolupracovat, snést se a velmi kvalitně se směrovat. Malá a velká. Já jsem splachovací kliďas, občas až moc salámista. Introvert, který se díky své profesi změnil na nejnutnější minimum extroverta. Maličko povaleč, proto mi ten krpál tahá plíce z hrudního koše:-D. Ale když budete chtít vyšít polštářek, uplést šálu (promiň milý muži, Tobě ji pletu již několik let), nebo třeba pomoct uvařit svíčkovou, víte na koho se obrátit.

V čem jsme ale naprosto stejné, je přístup k našim pacientům. V tom jsme zajedno. Ten by měl být dobrý od Aše až po Jablunkov (věděli jste že to je nejvýchodněji položené město ČR? - já taky ne - strýc Google poradil). A hlavně by to měla být perfektní péče, která se dostává pacientům docházejícím k dentálním hygienistkám a hygienistům. Nechceme pacienty co budou skleslí, že teda musí na hygienu protože je poslal jejich zubař a oni si z minulého ošetření odnesli trauma po zbytek života. Ten kdo byl na hygieně u Ivy, ví jak to má vypadat. Proto na VÁS všechny budeme dvě, ať to zvládneme!

Obě máme standart položený identicky a řekla bych že dost vysoko. Neděláme pacientům to, co bychom nedělaly sobě. Samozřejmě pokud to nevyžaduje situace a není jiné možnosti.

Můj profesní život začínal v malé ordinaci, tam kdesi u Prahy, spousta pacientů se zanedbanou péčí o chrup, kolikrát i probíhající parodontózou, hygienistka široko daleko žádná. V takových menších ordinacích, poslepovaných každá na pár dnů v týdnu. To mě po čase přestalo bavit. Nebyla to má komfortní zóna - střídání prostor, střídání postupů při zápisech, jiná organizace. Vystřídala jsem ty všechny malé za kliniku v Praze specializovanou na parodontologické ošetření. Těžší případy, ale stejně tak spousta navrátilců s běžnou údržbou. Pro mě úplně jiný svět. Větší kolektiv, silně směrováno a organizováno. A víte co? Byla to senzační zkušenost. Skvělá škola života a zase se člověk profesně posunul dál. Zlepšil své schopnosti. Každá věc, která se v našem životě udá, má své pozitivní dopady. A teď? Měním za malou ordinaci. Ale zase o něco bohatší.

Moc se na vás těším. Snad to spolu chytneme za správný začátek! A beru tipy na cokoliv co nutně musím zažít, vidět, zkusit, navštívit, vyšplhat a ochutnat v tom vašem konci republiky!


Lucka


 



1 276 zobrazení
  • Facebook Čistíme zuby Tachov
  • Instagram Čistíme zuby Tachov
bottom of page