Řeknu vám to hned - na ty fotky jsem fakt pyšná a velké díky Honzo, nasimulovat ordinaci v atelieru je řehole. Skoro by jste řekli, že jsem nad křeslem, co? :-)
Mé slavnější jméno (tedy příjmení mé mamky a osobu), tedy to profláknutější jméno v Tachově zná asi skoro každý. Kdo neznáte, ještě jste evidentně nebyli u psychologa v Tachově. Kam tím směřuji? Žádné studium dentální hygieny nebylo nikdy v plánu. Ještě v mých 20ti letech jsem nevěděla, co dentální hygiena znamená (klasicky používala ten nejvíc ogumičkovanej Signal kartáček a věřila všem reklamám v telce) a že něco takového vůbec existuje. Asi tak jako valná většina z vás ještě před několika lety.
Psychiatr a rodinná firma. Máma mluví, já předepisuji léky tam, kde už není rozmluvou pomoci. Celý gympl a ještě dva roky po něm. Měla jsem jasno dlouho dopředu.
Vzhůru lékařská fakulto!
...
Jak je vidno, nedopadlo to a vysoká škola lékařská mě semlela. Natvrdo. Bez debat. Zkrátka to nešlo i přes to, že jsem moc chtěla. To mi věřte.
Ale je dobré znát své limity a toto můj limit byl - skládám poklonu všem, kdo to zvládli v pořádku a ve zdraví dostudovat. A né! Teď už to nedostuduji, zubaře dělat nejspíše nebudu, nezlobte se - není čas a pět let na fakultě bez práce v mých 30ti letech - neslučitelné. leč, slavnostně přísahám, že bych opravdu chtěla být výtečná dentální hygienistka.
Tak co budu, když nebudu psychiatr? Fyzioterapeut. Ne nedělej to, budeš se tahat s lidmi po bouračkách a jako ženská na to nebudeš mít sílu, říkala mi máma. Prázdno. Nevěděla jsem. V té době ještě nazlobená sama na sebe, že jsem nesplnila cíl pro který jsem dýchala. Zde si položíme ruku na srdce a řekněme si narovinu, že nebýt pana doktora Brachtela, tehdy mého dlouholetého přítele, nejsem dentální hygienistka.
Brachtel řekl a Iva se stala hygienistkou :-D
A než by jste řekli švec prťavec, seděla jsem v lavici, někde se mnou v té třídě Lucka. poslouchaly jsme ředitele školy, jak nás vítá a říká něco v tom smyslu, že jsme si našly krásný obor. Vždycky je to krásný, když něco nového začíná a vy nevíte jak to všechno bude, ne?
Během tří let jsem zapadla do šestičlenného gangu, co spolu kamarádil a snaží se potkávat a kamarádit dál, alespoň v pětičlence. Škola utekla jako voda, všechno šlo, nic mi nedělalo větší problém a najednou byl konec a já měla tu čepičku, co nosí v Americe při promocích na hlavách. Diplom. Konec, šmitec. Odchod.
Bum! Prásk! Písk. Náraz do tvrdé reality - práce.
Ne že bych nebyla zvyklá chodit po brigádách všeho druhu, ale přeci jen je to jiný mód, než ve škole.
Očekává se od vás, tedy zaměstnavatel, od vás očekává nějaký výkon, ideálně uspokojující. Vydělané peníze, spokojené pacienty, vypsané karty, soupis objednávek a plný kalendář alespoň na měsíc, aby bylo vidět, že práce vám jde. A ideálně pochvalu z recenzí kdekoli po internetu nebo v křesle, když jde pacient na preventivní prohlídku vedle k zubaři.
Ráno tam, večer zpět, nákup, vařit a zase dokola. Vítej Ivo, takhle už to bude jen dalších 40 let, možná 50 let.
Začalo to prazvláštně. Smluvila jsem si pracovní poměr v Praze, v krásné budově, krásné ordinaci. Pan doktor byl při pohovoru milý, nebyl žádný problém. Problém nastal, když po 14ti dnech pravidelně chodil a nabádal mě, abych pískovala hlava nehlava a hlavně! Účtovala, hlava nehlava. A já chtěla řešit kámen, parodontózu a né pískovat hlava nehlava abych vydělala, ale kámen zůstal a potíže neodešly. Jak říká doktorka Karpíšková, budeme se tvářit, že je to super, ač je ,,hovno,, pod kobercem (omlouvám se).
Po 3 měsících jsem byla pryč. Nastala éra větší kliniky a dojíždění do Mělníku a Stříbra. Silnice z Prahy 9 do Mělníku - šílenost. Divím se, že jsem to ve zdraví přežila :-)
Nevyhovovalo mi to. Nestíhala jsem jíst, furt jsem byla na pochodu, v pohybu a večer KO.
Nastala doba, kdy jsme řešili, kam se přestěhovat. Dlouho jsme hledali, aby jsme nakonec našli ordinace v Tachově z kterého oba pocházíme.
Je to už pět let, co jsme na místě. Já v klidu. Pěšky do i z práce a ve větší pohodě. Našla jsem dobré kolegy, kde se nebojím přijít s dotazem i tím sebe víc hloupým. Našla jsem ředitele polikliniky, kde se vždy domluvíme a je klid, zaplať komukoli :-)
V dubnu se jen přestěhuji z menšího do většího, přijmu parťačku a budeme se na vás všechny těšit při dalších zubních etapách a milnících!
Comments